OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První dojmy z právě doznivšího festivalového dění jsou kolikrát ty nejdůležitější a tak vám ty naše přinášíme i letos. A že to budou zase jen oslavné ódy? No schválně, co myslíte...
Letos už se opravdu nedá hrát na to, že dříve nultý den je "warm up" párty. Pokud v tento den hrají MASTODON, ABBATH, NEUROSIS a DYING FETUS, tak to prostě nejde. A na to doplatil i první festivalový den. Všichni už tu totiž byli. Přijíždím v deset dopoledne a všude už je plno. Kolem hlavní brány je lidí jak much. Doufám, že řešením nebude rozšíření festivalu o další den, to už by bylo značně k nepřežití. Zcela jistě i to přispělo k tomu, že sám jsem čekal v první frontě dvě hodiny, ale znám lidi, co čekali i čtyři. A to ještě hlavní brána otevírala se zpožděním sedmnáct minut, což v situaci, kdy před dvanáctou začalo, s prominutím, chcát jak svině, bylo mírně řečeno k nasrání. Džísku mám vlhkou ještě teď.
Zlí jazykové tvrdili, že hlavní pořadatelé byli v tuto dobu zalezlí hluboko v pevnosti, ale zde je důkaz, že nebyli. Shindy běhal u fronty a snažil se situaci řešit. Hned soupiska prvního dne mi ale vše vynahradila.
Teď k tomu, co potěšilo. V první řadě otevření soupisky festivalu. Tento rok se přeskočily dvě laťky. PERTURBATOR, tedy ve své podstatě „didžina“, na hlavní scéně? V metalovém světě? Za mě parádní tah. Stejně jako noiseový rachot LIGHTNING BOLT. Všichni jsme si už zvykli na to, že areálem prochází historičtí vojáci, nad ním běhají kozy, holky od Jégra maj velký výstřihy, za Octagonem je galerie, na zdech vidíme Nazgúly a celý areál je pěkně vyzdoben.
Od minulého ročníku se můžete vyfotit se samopalem a crews jezdí na divno-kolech svařených z trubek. Na vavřínech se však nespí. Klobouk dolů, že pořadatelé stále přemýšlí nad tím, jak areál upravit. Co přidat nového. Letos vzpomínkový Lemmyho oltář, psychedelická absinth chill zóna. Stejně tak kvituju cruelty free zone, která měla nejen tu výhodu, že jste se nepodělali ze smažených klobás, ale třeba i tím, že mezi jídlem netekly chcanky z přeplněných „raket“, což se na jiných místech dělo.
No a pak je tady hlavní novinka. Velmi kontroverzně přijímaný systém plateb. Kupóny vystřídaly čipy. Já zásadní problém neměl, jen jsem si stále musel pamatovat, kolik tam vlastně mám, předtím člověk kouknul do kapsy a věděl. Spousta lidí nevěděla o automatickém dobíjení, případně možnosti předplatit si službu dopředu. Zamezilo by se frontám.
Až na jeden incident na zadní scéně musím ocenit secirutas za práci v koridoru. Skvěle vybrané postavičky byli i oba „dveřníci“ ke hlavní scéně… Jeden působil jako vyžilej pravověrnej heavymetalovej srdcař a za všech okolností nadšeně dával high five všem, kteří propadli do fotokoridoru.
Z jídla potěšila vegan street, konkrétně Govinda, Vege sushi, izrealský veganfood, Kabinetní Kantýna, vegeburgry, Kafka a Tichá kavárna.
Dramaturgie skvělá, barevná. Hodně se mi líbilo to, že první dva dny byly trochu žánrově jinak hozené. Jestliže ve středu bylo hodně hudebního „bahna“, druhý den jsem si občas připadal spíše jako na Euroblastu. Nejslabší byl snad jen závěr posledního dne. Finále se odehrálo ráno.
Zvukově byly trochu zvláštní některé domácí kapely, bez chyb nebyli ale ani MASTODON, případně STICK TO YOUR GUNS. Proměnlivý zvuk byl i na zadní scéně, kdy některé kapely byly skvostné, jiné přeřvané.
A kapely? První den hlavně bahna (korespondovalo s počasím) a z nich rozhodně NEUROSIS a CHELSEA WOLFE. Druhý den moderní progres, pro mě velmi příjemné překvapení v podobě PLINI a parádní GOJIRA, třetí den mě nejvíc rozsekali domácí NOD NOD a ten poslední neurvalost thrashového mládí s LAST SOCIETY a LIGHTNING BOLT.
A pokud bych měl dát TOP5:
NEUROSIS
LIGHTNING BOLT
NOD NOD
LAST SOCIETY
CHELSEA WOLFE
Antitop: při některých black metalech lítaly vzduchem pravačky ve zcela zřejmém gestu.
Hardcoreové kapely s tím nejzbytečnějším hardcoreovým doplňkem, kterým byla zábavná pyrotechnika, tedy ohnivá a kouřová děla.
Nešlo stihnout vše.
Prošvihl jsem MUTOID MAN
A samozřejmě tu máme foto stárnoucí šedivějící redakce, která má dnes podtitul:
Metalopolis JEDNOU.... Metalopolis NAVŽDY....
RIP
Áno, Brutalček tento rok v úvode veľmi úspešne testoval našu lásku k nemu. Až na dreň. Trojhodinové čakanie na vstupe si veru nepamätám ani z bájnych Svojšíc u Přelouče. A ešte aj ten hnusný dážď k tomu. Už NEUROSIS však našťastie vrátili všetko do starých dobrých koľají a odvtedy to už išlo ako po masle.
Počasie od štvrtka do soboty bolo v podstate dokonalé, rovnako tak si nepamätám taký dobrý zvuk na hlavných pódiách – po tejto stránke zrejme najlepší ročník vôbec. Hudobných radostí bolo požehnane, tu sú kapely, ktoré mi najviac padli do noty:
ARCH ENEMY – tu sedelo absolútne všetko, od inštrumentálneho majstrovstva (Amott+Loomis!) až po hitovkami natrieskaný set.
PLINI - „nevhodná wall of death“ a ešte nevhodnejší slo-mo moshpit, energia, radosť, muzikanti z iného vesmíru.
GOJIRA – veľká kapela, ktorá sa na nič nehrá a naozaj je veľká. Nie ako podaktorí austrálski surferi, ktorí si predstavujú, že sú noví RAMMSTEIN.
IHSAHN – aj s požičanými nástrojmi predviedol parádnu arktickú show.
WOLFBRIGADE – zvuková vyhladzovačka, totálny masaker, jedno z najintenzívnejších vystúpení nielen tohto festivalu, ale aj celého roka.
MASTODON – očakávania nad mieru splnené, najlepší zo všetkých šiestich či siedmich koncertov, ktoré som od nich videl.
DARK TRANQUILLITY – prekrásne, radostné vyučovanie v predmete „Gothenburg Death Metal“.
LEPROUS – oplatilo sa vydržať do noci, títo nórski umelci nikdy nesklamú.
OBITUARY – chlapci z Floridy jednoducho nestarnú. Opulentný death metal s chrontavým, masívnym zvukom. Pefektné.
CHELSEA WOLFE – nečakaná ťažoba a sila, veľmi príjemné, magické prekvapenie.
BEHEMOTH – očakávane majestátna satanská omša. Aj s čiernymi konfetami. Veľkolepé.
A k tomu všetkému Salt´n´Pepa Foodtruck + turecký čaj Rize s piatimi-šiestimi kockami cukru + Kafé Kafka + vegetariánska/vegánska ulička.
Ďakujem veľmi pekne, vidíme sa o rok!
Rudi
A jaké jsou vaše bezprostření dojmy z letošního ročníku? Co nejvíce potěšilo a co naopak zklamalo vás? Na vaše názory se těšíme v diskusi ...
A teď takový malý obrázkový průhled, první co zaujalo byla galerie a výzdoba:
Opět v Octagonu proběhla výstavka:
Z mého pohledu je na Brutalu podobný počet Freaků jako na Obscenu, jen se tam víc ztratí v moři civilů:
Generál stage securitas se dlouho odmítal postavit vedle dárku od svých fanoušků:
Vegan fighters po akci:
Cajky GOJIRY od časného rána za scénou:
Jídlo:
podpisovka ARCH ENEMY:
Novinářská BA zeď:
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.